Offsety se staly jedním z nástrojů, jak se firmy snaží kompenzovat své dopady na životní prostředí. Nelze je však považovat za prostředek k dosažení cílů uhlíkové neutrality. Jedná se jen o doplňkový nástroj a firmy se primárně musí zaměřit na insetting, tedy snížení skleníkových plynů v rámci svého působení. To se týká například investic do vlastní obnovitelné energie, modernizace vozového parku, optimalizace výroby i dopravy a celkově efektivnějšího dodavatelského řetězce.
Nejznámější varianty offsetů
První možností, která napadne každého, kdo o offsetech přemýšlí, jsou samozřejmě stromy a jejich výsadba. Výsadba stromů však musí odpovídat jistým standardům: nelze sázet jakékoliv stromy kdekoliv, je zapotřebí odborné rady. Princip adicionality zase znamená, že výsadba probíhá na nových místech – zalesňování holin po kůrovcové kalamitě nelze proto počítat do offsetů. Ze zákona mají vlastníci lesa povinnost taková místa zalesnit, získávají na to dotace. Problém je také v tom, že ne všechny zasazené stromy se dožijí dospělosti. Zde je nutné ovšem zdůraznit nepostradatelnou roli stromů a lesů v ochraně biodiverzity, krajiny, klimatu a ekologické stability obecně. Je to činnost, které by firmy měly věnovat pozornost i bez ohledu na offsety.
Současným trendem v oblasti offsetů jsou také investice do regenerativního nebo uhlíkového zemědělství skrze podporu farmářů, kteří aplikují jiné zemědělské principy, než je zvykem v konvenčním zemědělství (například půdu neorají, propojují živočišnou a rostlinnou produkci, nepoužívají žádné chemické prostředky). I zde je však nutné dodat, že ukládání CO2 v půdě nebude fungovat donekonečna a že kvůli složité kvantifikaci se nezohledňují opatření, která jsou pro krajinu klíčová, například výsadba remízků, zadržování vody v mokřadech a tůních. Opět platí, že zemědělství je zásadní proto, jak nakládáme s krajinou a je třeba podporovat šetrnou a ekologickou produkci potravin, agrolesnictví nebo zlepšení stavu zemědělské půdy.
Další možnosti offsetů
Mezi další nabízená řešení, která si mohou firmy zvolit pro své snižování uhlíkové stopy, patří projekty pro zvýšení energetické efektivity. Firmy tak mohou přispět například na energetické a technologické projekty, jako je zateplení budov nebo instalace obnovitelných zdrojů energie na školy nebo jiné veřejné budovy. Investovat se dá do projektů podporujících rozvoj méně rozvinutých států – tam sice mohou být dopady větší (reálný přínos nových technologií a dopad na kvalitu života místních obyvatel), neprojeví se však přímo u nás.
Kámen úrazu offsetů
U mnoha offsetových projektů se v praxi naráží na problém verifikace kritérií kvality a výpočtů. Nejen v Česku, ale i v EU jsou obecně efektivní řešení vzácná a nákladná. Jedna věc ale platí určitě: bez ohledu na téma offsetů bude třeba zlepšovat lesní ekosystémy a stav zemědělské půdy. Offsetové projekty je nutné brát jako doplňkovou činnost, a firmy se musejí zaměřit na maximální snižování nejen uhlíkové stopy, ale i produkce všech skleníkových plynů (včetně metanu, který vzniká skládkováním bioodpadu).
