Tyto normy uplatňují zásadu, že pro kontrolu činnosti je nejprve nutné ji změřit. Jsou založeny na principech platných pro všechny ISO normy, tedy na harmonizaci, konzistenci, srovnatelnosti, sledovatelnosti a především platnosti. Slouží tedy jako užitečný doplněk k ISO 14001: systému environmentálního managementu – požadavky s návodem pro použití, a jsou navrženy tak, aby je bylo možné snadno integrovat do stávajících struktur environmentálního managementu organizace.
Normy řady ISO 1406x pro posuzování a ověřování skleníkových plynů
- ISO 14064-1, Skleníkové plyny. Část 1: Specifikace s návodem pro stanovení a vykazování emisí a propadů skleníkových plynů pro organizace.
- ISO 14064-2, Skleníkové plyny. Část 2: Specifikace s návodem pro stanovení, monitorování a vykazování snížení emisí nebo zvýšení propadů skleníkových plynů pro projekty.
- ISO 14064-3, Skleníkové plyny. Část 3: Specifikace s návodem pro validaci a ověření výroků o skleníkových plynech.
- ISO 14065, Požadavky na orgány validující nebo ověřující skleníkové plyny pro použití v akreditaci nebo jiných formách uznávání.
- ISO 140661, Skleníkové plyny. Požadavky na odbornou způsobilost týmů pro validaci a ověřování skleníkových plynů.
- ISO 14067, Skleníkové plyny – Uhlíková stopa výrobků – Požadavky a pokyny pro kvantifikaci.
Shrnutí vybraných norem
Shrnutí normy ISO 14064-1: Kvantifikace emisí skleníkových plynů na úrovni organizace
Norma ISO 14064-1 poskytuje rámec pro organizace, jak kvantifikovat, monitorovat a reportovat emise skleníkových plynů (GHG) na úrovni organizace. Norma je navržena tak, aby pomohla organizacím vytvořit auditovatelné inventáře GHG, přičemž inventář představuje součet všech zdrojů a pohlcovačů GHG v organizaci. Tento standard je užitečný pro každou organizaci, která potřebuje nástroje a vodítka pro hodnocení a vykazování svých emisí GHG.
Proces začíná definováním hranic organizace. Norma ISO 14064-1 rozlišuje mezi dvěma typy hranic:
- Organizační hranice: Tyto hranice se vztahují k zařízením, za která organizace nese praktickou a finanční odpovědnost. Určují, kde má organizace plnou kontrolu nad emisemi GHG.
- Provozní hranice: Tyto hranice se vztahují na činnosti organizace, které vedou k emisím GHG, například použití fosilních paliv pro vytápění a průmyslové procesy.
Jakmile jsou hranice stanoveny, norma ISO 14064-1 poskytuje pokyny pro vypracování registru přímých a nepřímých emisí. Například emise spojené s leteckými cestami zaměstnanců se považují za nepřímé emise. Norma rovněž uvádí vhodné metody pro kvantifikaci těchto emisí.
Shrnutí normy ISO 14064-2: Kvantifikace, monitorování a vykazování snížení emisí skleníkových plynů na úrovni projektů
ISO 14064-2 popisuje procesy pro kvantifikaci, monitorování a vykazování snížení emisí skleníkových plynů (GHG) nebo zlepšení odstraňování těchto plynů na úrovni projektů. V tomto kontextu je projekt definován jako konkrétní činnost nebo podnik, přičemž příklady projektů zahrnují:
- Zařízení pro anaerobní digesci na čistírně odpadních vod, které zachytává metan a následně využívá tento metan k výrobě energie v plynovém motoru.
- Zalesňování za účelem kompenzace emisí CO2, kde stromy fungují jako pohlcovače nebo absorpční zdroje CO2.
- Zařízení pro zachycování a ukládání uhlíku, kde podzemní vrt poskytuje rezervoár pro zachycený CO2.
ISO 14064-2 aplikuje přístup založený na životním cyklu pro hodnocení emisí skleníkových plynů a jejich odstranění u projektů. Norma popisuje, jak uživatelé kvantifikují základní emise ze zdrojů a následně vysvětluje požadavky na kvantifikaci emisí, které pohlcovače nebo rezervoáry odstraní z atmosféry.
Shrnutí normy ISO 14064-3: Ověřování a validace výkazů GHG
ISO 14064-3 je norma, která specifikuje požadavky a poskytuje pokyny pro ověřování a validaci zpráv o emisích skleníkových plynů (GHG), jejich snížení a odstranění. Jednou z hlavních výhod ISO je vytváření standardizovaných nástrojů pro nezávislou validaci a ověřování, a právě tuto roli plní ISO 14064-3.
Norma definuje dva základní procesy:
- Ověřování: Jedná se o proces, při kterém se hodnotí prohlášení historických dat a informací, aby se zjistilo, zda jsou tato prohlášení správná a zda odpovídají stanoveným kritériím.
- Validace: Tento proces se zaměřuje na posouzení logiky předpokladů, omezení a metod, které podporují prohlášení o výsledcích budoucích aktivit.
Norma ISO 14064-3 poskytuje mnoho nástrojů, které jsou založeny na osvědčených technikách ve finančním účetnictví. Tyto nástroje umožňují uživatelům posoudit projekt nebo inventarizaci ve třech hlavních oblastech: informační systém, samotná data a jejich vyhodnocení porovnání tvrzení s ověřovacími údaji. Použitím konceptu významnosti z účetnictví mohou ověřovatelé posoudit, nakolik je tvrzení přesné, je a definovat práh významnosti, který pomáhá určit užitečnost tvrzení.
Shrnutí normy ISO 14067: Uhlíková stopa produktů
ISO 14067 popisuje procesy pro určení přímých a nepřímých emisí CO2 produktů. Norma se zaměřuje na jednu konkrétní kategorií dopadu – klimatické změny způsobené produkty, přičemž uhlíková stopa (CFP) je definována jako součet emisí a odstraňování emisí v rámci produktového systému, vyjádřeno v CO2 ekvivalentech. ISO 14067 využívá široce používané a osvědčené mezinárodní normy pro hodnocení životního cyklu (LCA), konkrétně ISO 14040 a ISO 14044.
Odstraňování skleníkových plynů je důležité, protože produkt může přispět ke snížení dopadů změny klimatu. Příkladem jsou techniky odstraňování CO2, jako je zachycování a ukládání uhlíku, nebo zachycování a využívání metanu z anaerobní digesce.
Aplikováním principů LCA popisuje ISO 14067 procesy pro určení emisí skleníkových plynů a jejich odstranění od získávání surovin až po konec životního cyklu produktu, tedy analýzu „od kolébky až po hrob“. Norma také popisuje, jak uživatelé mohou stanovit částečnou uhlíkovou stopu (např. analýzu „od kolébky k bráně továrny“) nebo uhlíkovou stopu během fáze používání produktu.
Tento článek vychází z publikace Environment: Climate change mitigation od organizace ISO.org.
