Účinnost snížení emisí CO₂
Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) jsou současné projekty CCS schopny ročně odstranit přibližně 40 milionů tun CO₂. To je však stále jen zlomek toho, co by bylo potřeba. Scénář udržitelného rozvoje IEA počítá s tím, že do roku 2050 by se mělo ročně zachytit až 5,6 miliardy tun CO₂, a do roku 2070 více než 10 miliard tun.
CCS by tak měla zajistit zhruba 15 % celkového snížení emisí, potřebného k dosažení klimatické neutrality. Česká geologická služba odhaduje, že technologie dokáže zachytit až 90 % emisí vznikajících v elektrárnách, rafinériích a těžkém průmyslu.
Přestože jsou tyto hodnoty slibné, realita ukazuje, že rozvoj CCS je pomalejší, než by bylo potřeba. Překážky nejsou jen technické, ale i ekonomické a společenské.
Co brzdí rozvoj CCS a CCU
Vysoké náklady
Největší část investic tvoří náklady na zařízení a energii potřebnou pro zachytávání a kompresi CO2. Proces může navíc snížit účinnost výroby energie a zvýšit spotřebu vody, což je problém zejména v suchých oblastech.
Transportní infrastruktura
Nejenom samotná výstavba infrastruktury může být nákladná, ke stlačování a chlazení CO₂ a udržování vysokého tlaku a nízkých teplot v potrubí se navíc spotřebuje značné množství energie. Aby bylo možné bezpečně přepravovat kondenzovaný CO₂ pod vysokým tlakem, musí být potrubí speciálně navrženo – stávající ropovody a plynovody nelze použít.
Úložiště a jejich bezpečnost
Podle IPCC existuje dostatek geologických formací, které mohou CO2 bezpečně pojmout. Přesto část odborníků upozorňuje na riziko úniků a nutnost dlouhodobého monitoringu.
Kritické hlasy a obavy veřejnosti
Kromě technických výzev hraje zásadní roli veřejné mínění. Mnoho environmentálních organizací upozorňuje, že CCS může být vnímána jako nástroj, který oddaluje konec fosilní éry. Organizace jako Food and Water Watch či Friends of the Earth označují CCS za „greenwashing“ ropných firem, které chtějí prodloužit životnost fosilních paliv. Kritizují vysoké náklady, energetickou náročnost i rizika úniku CO₂ do půdy a podzemních vod.
Studie Institute for Energy Economics and Financial Analysis (IEEFA) dokonce zjistila, že většina analyzovaných CCS projektů nedosáhla plánované účinnosti. Kritiku přidávají i české organizace, například Hnutí DUHA, které dává přednost investicím do obnovitelných zdrojů.
Na cestě k efektivnějším řešením
Přestože CCS čelí výzvám, odborníci se shodují, že bez určité míry zachytávání uhlíku se dosažení klimatické neutrality neobejde – alespoň v průmyslových odvětvích, kde jiné alternativy zatím neexistují. Budoucnost proto leží v kombinaci technologií, inovací a odpovědné politiky, která určí, zda CCS zůstane experimentem, nebo se stane pilířem udržitelné energetiky.
