Mýty o udržitelnosti očima expertů: Laura Mitroliosová

V této sérii krátkých rozhovorů jsme se zeptali odborníků z různých oborů, jaké zavádějící informace ve své praxi potkávají, odkud přicházejí a co podle nich bývá jejich cílem. Nabízíme tak vhled do konkrétních profesních zkušeností, které ukazují, že boj s dezinformacemi není abstraktní – ale denní realitou mnoha profesí.

Mýty o udržitelnosti očima expertů: Laura Mitroliosová

Laura Mitroliosová je spolumajitelka a ředitelka konzultační společnosti CIRAA. Více než 10 let se věnuje aplikování principů udržitelnosti do byznys modelů firem a dalších organizací. Své zkušenosti a znalosti ve vedení organizací a propojováním s udržitelností se snaží předávat dál nejen v podobě konzultací a projektů, ale také jako lektor či koordinátor odborných konferencí, workshopů a dalších vzdělávacích aktivit. Působí v hodnotících komisí např. TOP odpovědná firma, Ceny SDG´s a žebříček udržitelnosti. Je také hlavním tvůrcem certifikované metodiky Cirkulárního auditu. Motivací cítí hlavně u projektů, které mají pozitivní vliv na rozvoj společnosti a zejména na zlepšování životního prostředí.

S jakými nepravdivými či zavádějícími informacemi se v oblasti cirkulární ekonomiky setkáváte nejčastěji?

Nejrozšířenějším a zároveň nejvytrvalejším mýtem je zúžení celé cirkulární ekonomiky na recyklaci. Je skvělé, že třídění je pro většinu z nás už naprostý standard, ale je to jen jeden, a navíc až téměř poslední dílek skládačky. Tento mýtus vychází z toho, že jsme se desítky let soustředili na problém ‚,co s odpadem?”. Jenže cirkulární ekonomika tuto otázku obrací a ptá se: Jak celý proces změnit a  zařídit tak, aby odpad vůbec nevznikl? Recyklace je důležitá, ale často je to spíše downcycling – materiál ztrácí na kvalitě a už z něj nikdy nevyrobíme stejně hodnotný produkt. Ta skutečná kouzla a inovace se dějí mnohem dříve. Opravdová cirkularita začíná už na rýsovacím prkně designéra nebo v business plánu firmy. Pokládáme si otázky: Můžeme produkt vyrobit z menšího množství materiálu? Půjde snadno opravit? Můžeme ho pronajímat místo prodeje? Právě tady, v redesignu produktů, služeb a celých byznys modelů, leží ten obrovský potenciál pro firmy i pro planetu.

Co považujete za největší dezinformaci nebo nepřesnou informaci týkající se cirkularity?

Za největší strategickou dezinformaci považuji představu, že cirkulární ekonomika je jakýsi doplněk stávajícímu lineárnímu systému. Tedy že můžeme dál vesele vyrábět a spotřebovávat jako dosud a na konci jen přidáme efektivnější recyklaci nebo nějakou formu zpětného odběru. Tohle je ale zásadní nepochopení. Cirkularita není záplata, je to přestavba celého domu. Jejím cílem není jen lépe uklidit nepořádek, který jsme vytvořili, ale změnit systém tak, aby nepořádek (odpad) vůbec nevznikal a zdroje zůstávaly v oběhu co nejdéle v nejvyšší možné kvalitě. Dokud firmy vnímají cirkularitu jen jako náklad na odpadové hospodářství, uniká jim obrovská příležitost. Ta spočívá v inovacích, v hledání nových zdrojů příjmů a v budování dlouhodobé odolnosti. Firmy, které to pochopí, nezískají jen ,,zelenou nálepku”, ale reálnou konkurenční výhodu. Nejde o to záplatovat, ale chytřeji tvořit hodnotu a připravovat se na změnu paradigmatu podnikání.

Existuje nějaký konkrétní příklad mylné informace, která vás překvapila nebo výrazně ovlivnila vaši práci?

Nedávno mě překvapila diskuse s firmou z gastro provozu, která chtěla nahradit své standardní, léty prověřené a opakovaně používané plastové přepravky za jednorázové a kompostovatelné kartony. Věřili, že dělají krok vpřed k udržitelnosti. Ve skutečnosti by to byl obrovský krok zpět.

Problém je v tom, že nálepka ‚bio‘ nebo ‚kompostovatelný‘ může být past. Málokdo řeší, že průmyslové kompostování vyžaduje specifické podmínky, které běžný domácí kompost nemá. Tyto materiály také mohou kontaminovat existující recyklační toky. A hlavně – i na jejich výrobu je potřeba energie, voda a často i zemědělská půda. Neúmyslně tak podporujeme kulturu jednoho použití, jen jsme vyměnili materiál.

Tento příklad mi v práci neustále připomíná, že se musíme dívat na celý obrázek. Skutečným cílem cirkulární ekonomiky není najít lepší jednorázový materiál, ale uniknout z jednorázového myšlení jako takového. Hierarchie je neúprosná: opakované použití (reuse) má téměř vždy přednost před recyklací i kompostováním. Ta plastová přepravka, která slouží pět let, je pro planetu nesrovnatelně lepší než pět set jednorázových kartonů, i kdyby byly ze zlata. Příležitost tedy nespočívá v hledání zázračných materiálů, ale v budování systémů pro znovupoužívání, sdílení a opravy. Ten nejekologičtější obal je ten, který se nemusí vůbec vyrobit. Mýtus byla celkem klasická představa, že cokoliv, co je přírodní nebo kompostovatelné, je automaticky nejlepší cirkulární volbou.

Vnímáte nárůst podobných informací v poslední době, nebo v posledních letech?

Jednoznačně. Je to paradox úspěchu. Čím populárnější a žádanější se cirkulární ekonomika stává, tím více firem se snaží na tuto vlnu naskočit. Bohužel, některé si z ní vezmou jen atraktivní marketingové termíny. Setkáváme se tak s tzv. greenwashingem nebo také circular washingem, kdy se firma chlubí ,,cirkulárním obalem”, ale zbytek jejího fungování zůstává hluboce lineární. Není to nutně vždy zlý úmysl, často je to jen neznalost nebo zjednodušení.

Co by podle vás mohlo lidem pomoci lépe se v informacích v oblasti cirkulární ekonomiky orientovat?

Myslím, že klíčem je jednoduchá změna optiky. Místo toho, abychom se soustředili na konec životního cyklu – tedy na odpad – musíme svou pozornost obrátit na jeho začátek a celý průběh. Ta nejlepší pomůcka je obyčejná zvídavost a kritické myšlení.

Pro každého z nás to znamená ptát se: Jak mi tento produkt nebo služba pomůže udržet zdroje co nejdéle v oběhu? Je navržen tak, aby vydržel? Lze ho snadno opravit?. Skutečná cirkularita totiž není jen o tom, co se stane s výrobkem, až ho vyhodím, ale o hodnotě, kterou mi poskytuje po celou dobu jeho používání.

Pro firmy je to ještě přímočařejší. Pravá cirkularita se neprojevuje jen zeleným logem na obalu, ale promítá se do samotného jádra byznysu. Je to strategie, která snižuje závislost na primárních surovinách, buduje loajalitu zákazníků skrze kvalitní servis a často odemyká zcela nové zdroje příjmů. Pokud firma prezentuje cirkularitu jako reálnou, ekonomicky podloženou inovaci, a ne jen jako ekologický bonus, je to ten nejlepší signál, že je na správné cestě. A samozřejmě, nejlepším lékem na dezinformace je transparentnost. Čím více firem otevřeně ukáže, že cirkulární model nejen funguje, ale je i ziskový, tím rychleji se z mýtů stane minulost.