Vojtěch Kotecký pracuje na Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy (COŽP UK). Má zde na starosti práci s podniky a veřejnou správou na vytváření a zavádění environmentálních inovací. Pravidelně také přispívá do českých deníků i jiných médií. Více než dvě desetiletí pracoval v Hnutí DUHA, české ekologické organizaci, kde byl v letech 2004–2014 programovým ředitelem. Deset let působil jako člen Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Je členem Vědecké rady Ministerstva životního prostředí, Rady Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Rady národního parku České Švýcarsko. Vojtěch Kotecký vystudoval systematickou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a doktorát environmentálních studií získal na COŽP UK.
S jakými nepravdivými či zavádějícími informacemi se setkáváte nejčastěji v otázkách ochrany životního prostředí?
Nepřestává mně překvapovat, jak často jde o naprosté prkotiny. Je mezi námi dost lidí, kteří mají potřebu vítězoslavně mávat nějakou drobností – nechme teď stranou, že to navíc ponejvíce nebývá pravda – a tvářit se, že právě objevili fatální argument, který vyvrací všechno, co jsme například o fyzikální podstatě klimatického systému zjistili od poloviny devatenáctého století.
Co považujete za největší dezinformaci nebo nepřesnou informaci ve svém oboru?
Prý jsou opravdu lidi, kteří seriózně věří, že Země není kulatá. Tohle se asi překonat nedá.
Existuje nějaký konkrétní příklad mylné informace, která vás překvapila nebo výrazně ovlivnila vaši práci?
Asi největší dopad na naši práci měl omyl, kterého jsme se dopustili my sami. Totiž že potřebujeme pečlivě, srozumitelně, trpělivě, fakticky vysvětlovat změny klimatu. Léta jsme to dělali. Opravovali jsme omyly. Rozebírali jsme nedorozumění. K ničemu to nevedlo. A pak teprve nám začalo docházet, že smyšlenky nejsou příčinou klimaskepticismu, ale naopak: že klimaskeptici jimi ex post racionalizují své apriorní přesvědčení.
Vnímáte nárůst podobných informací v poslední době?
Myslím, že se to hodně zlepšilo. Nemálo lidí si pořád myslí spoustu nesmyslů. Ale postupně přestávají – ti lidé i ty nesmysly – hrát důležitou roli v konverzaci o klimatu. Debata je už mnohem věcnější. Má to asi dvě příčiny. Za prvé změny klimatu přestaly být abstraktním tématem a postupně řešíme viditelné dopady a praktická řešení. Přestali jsme mluvit o stupních globální průměrné teploty a megatunách emisních redukcí: začali jsme mluvit o suchu na českých polích a solárním panelu doma na střeše. A za druhé specificky v Česku potrhlé argumenty ubyly na síle, když před dvanácti lety jejich hlavním megafonem přestala být hlava státu.
Co by podle vás mohlo lidem pomoci lépe se v informacích o ochraně životního prostředí orientovat?
Kdyby se na ni více dívali z místa, kde stojí oni – nikoli z perspektivy mluvčího nebo environmentální politiky nebo expertní konverzace. Potřebujeme, aby se o stavu životního prostředí nebo o řešeních mluvilo očima každodenní zkušenosti Čechů a Češek. Lidi nemají čas ani chuť snažit se porozumět novým paragrafům zákona o ovzduší. Potřebují vědět, že bude čistší vzduch.