Udržitelné festivaly

Jak byste definoval udržitelnost v kontextu kulturních a hudebních festivalů?

V širším kontextu jde o spojení odpovědnosti a ekonomické návratnosti. Odpovědni jsme především k návštěvníkům, sousedům i partnerům, a proto je zjevná snaha o čisté, zdravé a bezpečné prostředí. V případě ekonomiky to bohužel zatím neplatí doslova: řešení, služby nebo produkty nejšetrnější k životnímu prostředí nemusejí být ty finančně nejvýhodnější, pokud nejde o úspory. Zatím. Doba se mění a podobně na tom před lety byly fotovoltaické elektrárny nebo elektromobily. Zásadní je, že téma udržitelnosti rezonuje mezi festivaly i nadále. Ať se v USA nebo v Evropské parlamentu děje cokoliv.

Co vedlo FESTAS k tomu, abyste se začali věnovat udržitelnosti festivalů?

Oba zmíněné faktory: ekonomika i odpovědnost. Post-pandemické ročníky jsou stále bojem o návštěvníky. Mám tím na mysli globální, evropské, nikoliv jen tuzemské prostředí. A návštěvníci svou pozornost, čas i peníze nebudou věnovat festivalům, kde není řešeno odpadové hospodářství, jsou „zabetonovány“ auty, neřeší se vodní a odpadový management nebo prostě mají pověst špinavé akce. Je-li festival úspěšný v návštěvnosti i sentimentu publika, má prostor a prostředky zlepšovat i celková opatření směřující k udržitelnosti akce. Ale neplatí, že sebe ekologičtější event vám zaručí návštěvnost a tudíž profit, nebo aspoň kladnou nulu. Udržitelnost je součástí celého ekosystému festivalů, naštěstí již však nezbytnou.

Jaká konkrétní opatření dnes považujete za nejefektivnější pro snížení environmentální zátěže festivalů?

Z nejrůznějších analýz víme, že každá hromadná akce bez rozdílu náplně znamená vyšší environmentální zátěž. Ať jde o vysokohorskou turistiku v Himálaji, olympijské hry nebo festivaly. Dopady je ale možné velmi efektivně snižovat. Za mne jsou to tři klíčové oblasti: doprava, energetika a celková spotřeba nebo chování lidí na akci.

S jakými největšími překážkami se festivaly potýkají při zavádění udržitelných řešení?

Pokud bych se držel zmíněných tří oblastí, vždy najdeme nějaké překážky. Ale to není disciplína, již bychom neznali. Tak třeba u dopravy, kdy se snažíme s vynaložením značných finančních prostředků i zapojení partnerů soustavně posilovat kyvadlovku, vlaky nebo sdílené dopravní prostředky, narážíme na to, že auto je stále nedílnou součástí životního stylu. V případě energetiky jsou determinantou areály, kdy není vždy možné kontrahovat dodavatele energií z OZE. A bohužel ještě pár let se asi neobejdeme bez dieselagregátů, které jsou jediným spolehlivým zdrojem pro stage. Kde nastává největší progres, to je chování nás, pořadatelů i návštěvníků na místě. Vratné kelímky, digitalizace programů a dalších materiálů, sdílení set-upu, důsledné třídění odpadu, důraz na přívětivost areálů a samozřejmě osvěta vedou k tomu, že festivaly jsou obvykle čisté, s množstvím zeleně, nabízející místa na ležení i sezení... Pokud jsou festivaly přirovnávány v nákladech návštěvníků k dovoleným u moře, pak i kultura prostředí tomu musí odpovídat. A podle mého odpovídá.

Jakým způsobem FESTAS podporuje organizátory festivalů v zavádění udržitelných opatření?

Festivaly jsou pro nás motorem inovací. Už kvůli stovkám tisíců návštěvníků a značné mediální pozornosti jsou amplifikací chytrých a udržitelných řešení. O těch nosných se dozví celá republika, často Evropa, to samé platí o prohřešcích. To, co zafunguje na festivalech, se rychle rozšíří do dalších odvětví – ať jde o zmíněné vratné kelímky Nick Nack (respekt celé této skvělé partě z Brna!), vodíkový agregát a bateriová úložiště nebo elektromobily využívané v rámci produkce, třeba na kontinuální svoz odpadu.

Odpovědné chování festivalů přináší i řadu dalších benefitů nad rámec loajality publika. Například slevu na pojištění all risk, které jsme dva roky designovali s Generali Česká pojišťovna speciálně pro členy FESTAS, případové studie pro samosprávy a další partnery nebo zájem velkých firem, sponzorů. Vše by mohlo být rychlejší a radostnější, pokud by byl tento typ inovací více podporován granty na úrovni příslušných ministerstev. Zde vidím, ale i na naší straně, prostor ke zlepšení.

Hraje v tématu udržitelnosti festivalů roli i spolupráce mezi jednotlivými pořadateli nebo sdílení zkušeností?

Ano, zásadní. I přes konkurenční prostředí se promotéři sdružují a kontrahují dodávky společně. Během roku máme několik workshopů k tématu environmentu, naposledy jsme takto prezentovali start-up CrewFixer zaměřený na náklady v dopravě, který vzešel z filmové branže. Doporučujeme si odpovědné dodavatele, řešení a postupy a nezřídka i pracovní týmy zodpovědné třeba za waste management. Takto se velmi úspěšně zavedl třeba kolektiv Augiášova chléva... Umím si ale představit úspěšné zapojení jakéhosi cirkulárního spotu, který by sbíral, opravoval, rentoval a servisoval zařízení nebo drobný mobiliář nezbytný i pro festivaly. Toto zatím chybí, nebo ho nevidím. Ostatně to platí i pro stavební materiál – taková štěpka, byť bez možnosti následné recyklace, je v objemu stovek tun určující pro hladký průběh akce v případě nepříznivého počasí.

Sdílíme dobré i ne zcela vydařené zkušenosti. Úspěch každého festivalu v České republice podle mne pomáhá image celé tuzemské festivalové scény na mezinárodní úrovni. A vlastně celého Česka. Takže i přes zdravou rivalitu bojujeme všechny festivaly o konkurenceschopnost Česka v rámci Evropy a vlastně i celého světa. Vždyť na festivaly, jako jsou Brutal Assault nebo Let It Roll, jezdí lidé z více než 80 zemí světa… 

Jak důležitá je edukace návštěvníků a jak k ní přistupujete?

Každý po svém, upřímně. Ale všímám si, že odpovědný pobyt návštěvníků festivalu má na webech, v aplikacích a dalších kanálech festivalů stále častěji svůj samostatný prostor. Je tedy spíše podezřelé, když taková sekce vyjádřená třeba konkrétním partnerem, v prezentaci festivalu chybí. Líbí se mi, že mnozí pořadatelé k osvětě přistupují přes gastro: často velmi kreativně vysvětlují, proč dávají prostor bio nebo vegan jídlu, proč se vyhýbají PET lahvím nebo proč jsou preferováni dodavatelé nebo zpracovatelé lokálních produktů před importy ze zahraničí.

Nemyslím si, že by se promotéři obávali programu Green Deal. Však jako venkovní akce odnášíme následky změny klimatu často a bolestivě. Ale spíše se snažíme nutnou změnu chování nás i návštěvníků roubovat na užitečná řešení. Tak například chargeboxy, které se již běžně nabíjejí soláry nebo bateriemi z OZE. Líbil se mi třeba nápad automobilky KIA, která takto na Let It Rollu nabíjela telefony přímo z elektromobilu. Tady se idea udržitelnosti protíná s brand i product marketingem a uživatel získává potřebnou službu. Takto se podle mého vytváří pozitivní sentiment.

Cítíte v posledních letech nějaký posun ve vnímání udržitelnosti ze strany festivalové scény?

Nechci se opakovat, posun jsem snad věrohodně odůvodnil v předchozích odpovědích. Tak tu evoluci, jež má u některých akcí možná dokonce revoluční charakter, doložím na samostatném segmentu – partnerství. Bez ohledu na ESG reporty vnímám snahu velkých firem spojovat své aktivity s festivaly, které jsou v oblasti udržitelnosti vyprofilované a inovativní. Velmi se mi líbil vstup TESCO do Rock for People nebo prezentace Radegastu reagující na ochranu vody v krajině.

Co mne ale dělá velkou radost, to je zapojování vysokých škol do speciálních projektů s festivaly. Dokládá to, co jsem už zmiňoval, ať je výstupem metodika, certifikované řešení nebo rovnou patent, festivaly jsou pro svůj kreativní potenciál ideální platformou spojení vědy, výzkumu, vývoje i výroby. Zabalené do unikátního zážitku k percepci naladěného publika. To není win-win, ale win se třetí mocninou, protože z toho těží celá společnost.

Jaká opatření nebo změny podle vás budou pro budoucnost festivalů klíčová?

S malou nadsázkou bych vývoj přirovnal ke spotřebnímu chování zákazníků. Člověk musí jíst. Někteří si naplní nákupní košík v diskontu, jiní dají před kvantitou přednost bio kvalitě. Někdo nakupuje na trzích od spřízněných farmářů, jiný preferuje delivery servis. Tak to bude i s festivaly.

Klíčová bude podle mého odvaha, s jakou se pokusíme i za cenu možných a snad jen zatímních finančních ztrát řešit omezení individuální dopravy. Odvahu budeme potřebovat na odpoutání se od funkčních, ale překonávaných energetických zdrojů na fosilní bázi. Budeme muset riskovat při vylučování objektivně zatěžujících prvků celého festivalového ekosystému – a ruku na srdce, nezřídka k nim patří i umělci přilétající na akce private jety. Odvahu budou potřebovat i sanitární řešení pracující s šedou i tzv. žlutou vodou a odpady obecně a vlastně všechny investice do ekologizace festivalových provozů. Takto to zní až odpudivě technokraticky. Ale já ve směřování k udržitelnosti nespatřují žádné bruselské ideové evangelium. Vnímám to mnohem více jako potřebu skloubit ekonomickou stabilitu s co nejpříjemnějším prostředím a službami pro návštěvníky. Doba i její lidé se mění, hudební festivaly ještě mnohem rychleji než řada jiných odvětví. Stačí na některý z nich vyrazit a pořadatele v jejich úsilí podpořit.