Doposud se zprávy od prestižní organizace Circle Economy a Deloitte opíraly o metriku cirkularity, která vyčísluje podíl využití druhotných (jiných než primárních) surovin a materiálů z celkové spotřeby materiálů s cílem sledovat pokrok na cestě k vyšší cirkularitě. Tato metrika je však jen jednou částí větší skládačky. Proto letošní zpráva poprvé v historii analyzuje i mezeru v cirkulární ekonomice s cílem zjistit, jak ostatní materiály putují v rámci globální ekonomiky do ekonomického systému a ven z něho.
Globální materiálové toky lze rozdělit na tři vzájemně propojené kategorie:
- Cirkulární: Druhotné materiály a uhlíkově neutrální biomasa;
- Lineární: fosilní paliva spalovaná pro energetické účely a ostatní neobnovitelné materiály končící na skládkách;
- Potenciálně cirkulární, potenciálně lineární: Čisté přídavky primárních materiálů do “materiálových bank” jako jsou např. budovy, infrastruktura a strojní zařízení, které mohou buď recyklovat, nebo po skončení jejich životnosti jejich odpady zaskládkovat.
Podíl cirkularity klesá
Podle nejnovějších dat globální cirkularita klesá: naprostá většina materiálů vstupujících do ekonomiky je primární, přičemž podíl využívání druhotných materiálů klesl ze 7,2 % na 6,9 % od roku 2015.
Pokračující pokles cirkularity lze do značné míry spojovat s trvalým nárůstem spotřeby materiálů. Ačkoli absolutní rozsah spotřeby druhotných materiálů má pomalu rostoucí tendenci, spotřeba primárních materiálů je rychlejší. Celosvětová těžba se za posledních padesát let více než ztrojnásobila a v poslední době se těžba a dosáhla přelomových 100 miliard tun. Pokud tento trend nezměníme, těžba se zvýší o další 60 % do roku 2060.
Cirkulární ekonomika by měla být šetrná ke zdrojům: bez zásadní změny výrobních systémů a spotřeby a uplatnění strukturálních změn napříč klíčovými systémy (od bydlení a potravin až po mobilitu a výrobu) nebudeme schopni uzavřít smyčku spotřeby materiálů (closing the loop). Současně zároveň existuje významná příležitost posílit recyklaci všech materiálů, které jsou v oběhu a mohly by být potenciálně recyklovány, ale v současné době nejsou.
Primární, neobnovitelné materiály, končící na skládkách, a to včetně těžkých průmyslových odpadů, spotřebních výrobků s krátkou životností a vozidel s ukončenou životností nebo stavební materiály, tvoří téměř jednu pětinu odpadů (18,1 % celosvětových materiálových vstupů. To představuje obrovský nevyužitý potenciál. Kdybychom recyklovali veškerý odpad, který se v současné době nerecykluje bez celkového snížení spotřeby materiálů, globální cirkularita by vzrostla přibližně na 25 %.
Další zásadní témata
Udržitelná bioekonomika je důležitá pro globální cirkulární ekonomiku, ale měření jejího dopadu zůstává slepým místem. Ze všech materiálů, které proudí do světové ekonomiky, 21,5 % tvoří uhlíkově neutrální biomasa a 2,2 % biomasa, která není uhlíkově neutrální. Uhlíkově neutrální biomasa je taková, která absorbuje tolik uhlíku, kolik ho vypouští během svého životního cyklu, čímž se udržuje rovnováha. Jedná se o přirozené procesy, jako je obnova a tvorba uhlíku nebo sekvestrace uhlíku.
Spotřeba fosilních paliv zůstává vysoká a nadále roste, přičemž je jen málo silných pobídek ke změně kurzu. Přestože míra těžby fosilních paliv v porovnání s ostatními materiály klesá, absolutní těžba vzrostla: z 6,1 miliardy tun v roce 1970 na 15,8 miliardy tun v roce 20214. Celých 13,3 % materiálů plynoucích do ekonomiky jsou fosilní paliva, která se spalují pro výrobu energie, což je hlavní příčina změny klimatu. V roce 2021 se spotřeba energie podílela 73 % emisí skleníkových plynů. Fosilní paliva zůstávají dominantním zdrojem energie i v současnosti, a představují 82 % celkové dodávky primární energie.
Vlády mají klíčovou příležitost vést transformaci směrem k cirkulární ekonomice prostřednictvím rozumných politik a transparentní mnohostranné spolupráce. Stanovením jasné vize a poskytnutím jednotné podpory pro cirkularity mají vlády rozhodující mandát k utváření správných podmínek pro oběhové hospodářství. Žádná země však nemůže řešit snižování využívání zdrojů izolovaně. V našem vysoce globalizovaném světě by se přechod na novou ekonomiku měl být podpořen silným regionálním partnerstvím, a pokud je to možné, mezinárodní spoluprací, aby bylo možné účinně řídit globální toky materiálů a omezit těžbu.
