Spoléhat na to, že se to „nějak vyřeší“ ve váš prospěch, je hazard s termínem, který vám nikdo nezaručí.
Svazy i Hospodářská komora žádají Evropskou komisi o odklad některých povinností PPWR kvůli chybějícím prováděcím aktům. Jsou jejich obavy oprávněné?
Upřímně si myslím, že je to trochu od obojího a je důležité to rozlišit. Ta panika má reálné jádro. Nařízení odkazuje na zhruba třicet delegovaných a prováděcích aktů, které Komise dosud nevydala, a některé z nich se týkají věcí, bez kterých se firmy těžko obejdou – třeba harmonizované metodiky testování PFAS.
Ministerstvo životního prostředí kvůli tomu v květnu navrhlo Evropské komisi odklad vybraných povinností, konkrétně značení obalů, posuzování recyklovatelnosti a prokazování souladu s limity PFAS, a to až do konce roku 2028.
Jenže ne všechno, skutečně čeká na Brusel. Limit pro PFAS v potravinářských obalech je psaný přímo v textu nařízení, konkrétně v článku 5 odstavci 5, a platí bez ohledu na to, zda Komise ještě dolaďuje testovací metodiku. Stejně tak povinnost mít technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě podle článku 15 nebo pravidla pro environmentální tvrzení podle článku 14 – to všechno je dané a nepotřebuje další prováděcí akt.
Chybějící metodika pro třídy recyklovatelnosti je reálná nejistota. Neznalost limitů, které jsou uvedené přímo v nařízení, je spíše nedostatečná příprava.
Co se s účinností PPWR pro české firmy mění a které povinnosti nelze odkládat?
K dnešnímu dni platí, že 12. srpen 2026 je závazné datum a žádný celoplošný odklad schválen není. To, o čem se jedná v Bruselu, je odklad tří konkrétních oblastí – značení, klasifikace recyklovatelnosti a průkaz shody s limity PFAS – a i to zatím jen na úrovni návrhu. Spoléhat na to, že se to „nějak vyřeší“ ve váš prospěch, je hazard s termínem, který vám nikdo nezaručí.
Firmám bez ohledu na další jednání nezmizí zákaz PFAS nad limit v obalech pro styk s potravinami ani součtový limit olova, kadmia, rtuti a šestimocného chromu v obalech. Stejně tak zůstává povinnost výrobců a dovozců mít technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě a dodržovat nová pravidla pro environmentální tvrzení na obalech.
Naopak tam, kde odklad reálně dává smysl, jsou povinné harmonizované piktogramy na obalech, které mají nastoupit od srpna 2028, nebo zařazení obalů do tříd recyklovatelnosti A, B a C od roku 2030. Tam skutečně čekáme na metodiku, kterou Komise ještě nevydala.
Jedním z důležitých témat jsou limity PFAS. Kterých obalů se týkají nejvíce a proč nestačí obecné označení „food-safe“?
Je to jedna z mála částí PPWR, která nabíhá naráz, bez pozvolného náběhu, a proto jí věnujeme velkou pozornost. Od 12. srpna nesmí být na trh uváděny obaly pro styk s potravinami, které obsahují PFAS nad stanovené limity. Nejvíce dotčené jsou papírové a kompozitní obaly s úpravou proti mastnotě a vlhkosti – krabice na pizzu, kelímky na kávu, fastfoodové sáčky nebo papír na pečivo.
A ne, „food-safe“ opravdu nestačí. Jde o obecné prohlášení o bezpečnosti materiálu pro styk s potravinami podle jiné legislativy a nic to neříká o obsahu PFAS. Měli jsme nedávno audit obalů pro velkou síť pekáren, kde dodavatel materiál deklaroval jako „food-safe“, ale konkrétní písemné potvrzení o nepřítomnosti PFAS odmítal vydat s odkazem na výrobní tajemství. Museli jsme hledat jiného dodavatele. Firma dnes potřebuje konkrétní data, ideálně testy nebo alespoň písemné prohlášení dodavatele vázané přímo na limity z článku 5.
V CIRAA upozorňujete, že firmy často chybují v určení své role v dodavatelském řetězci. Jaký je rozdíl mezi výrobcem a producentem?
Tohle je asi nejčastější věta, kterou na schůzkách slýchám: „My ty obaly jen kupujeme hotové od tiskárny, to přece musí vyřešit oni.“ Nařízení ale definuje výrobce jako toho, kdo si nechá obal nebo balený výrobek navrhnout nebo vyrobit pod svým jménem či ochrannou známkou – bez ohledu na to, zda ho fyzicky vyrábí sám, nebo objednává u dodavatele.
Pokud si tedy firma nechá obal vyrobit pod vlastní značkou, může být podle PPWR jeho výrobcem. Na výrobce dopadá odpovědnost za posouzení shody, technickou dokumentaci a EU prohlášení o shodě. Dodavatel vám sice musí na požádání poskytnout data, ale odpovědnost vůči trhu nesete vy jako brand owner.
Producent je oproti tomu pojem z pohledu rozšířené odpovědnosti výrobce, tedy EPR. Jde o subjekt, který v daném členském státě poprvé uvede obal na trh a platí poplatky za jeho sběr a recyklaci. Týká se to i zahraničních e-shopů nebo firem usazených ve třetí zemi, které dodávají přímo koncovým zákazníkům v EU.
Řada firem si mylně myslí, že když poctivě platí poplatky prostřednictvím systému EKO-KOM, mají vyřešené také povinnosti výrobce. To je nebezpečný omyl – jde o dvě oddělené sady povinností a plnění jedné vás nezbavuje té druhé.
Na co by se měly připravit e-shopy?
Za prvé je to podíl prázdného prostoru v krabici. Od ledna 2030 bude platit strop 50 % prázdného objemu u skupinových, přepravních a e-commerce obalů. Praxe „menší produkt, větší krabice s bublinkovou fólií“ tak bude mít jasný právní strop, byť nejde o otázku letošního srpna.
Za druhé je tu změna definice producenta. Pokud český e-shop posílá zboží do Německa nebo jiné země EU, může se tam sám stát producentem ve smyslu EPR a získat registrační a poplatkové povinnosti v každé zemi, do které dodává – nejen v Česku.
V Německu se podle tamního registru obalů ZSVR tahle změna definice týká až 40 % obalů, které se dostávají do domácností přes zahraniční e-shopy. Nařízení je sice harmonizované, ale registrace obalů zůstává národní.
Vedle PPWR se zpřísňují také pravidla proti greenwashingu. Která environmentální tvrzení na obalech mohou být problematická?
Velmi častá jsou obecná environmentální tvrzení nebo vlastní grafické ekoznačky. Ne vždy jde o vědomé klamání. Většinou to vzniká tak, že marketing komunikuje benefit, který není zasazený do celého životního cyklu produktu, nebo si firma vytvoří vlastní „eko“ značku, aniž by za ní stála certifikace třetí strany.
Novela zákona o ochraně spotřebitele, která má nabýt účinnosti 27. září 2026, používání podobných tvrzení zpřísňuje. Obecná tvrzení jako „šetrný k přírodě“, „zelený“ nebo „ekologický“ půjde používat pouze za stanovených podmínek, například pokud za nimi stojí uznávaná certifikace. Vlastní „eko pečetě“ bez certifikačního systému se mohou dostat mezi zakázané praktiky. Souběžně s tím článek 14 PPWR zakazuje na obalu tvrdit jako přednost něco, co je pouze splněním zákonného minima.
Sankce přitom nejsou symbolické – hrozí pokuta až 5 milionů korun podle českého zákona o ochraně spotřebitele. A není to jen teorie ze zákona. V Německu soud zakázal Applu označovat hodinky Apple Watch jako „CO₂ neutrální“, protože firma stavěla tvrzení na kompenzacích, ne na reálném dopadu produktu. Italský úřad dal pokutu Shein za vágní tvrzení o udržitelnosti, když „udržitelná“ kolekce tvořila jen zlomek nabídky. Flixbus musel upravit komunikaci poté, co soud označil za klamavé tvrzení, že jde o „nejšetrnější dopravu“, aniž by to firma doložila daty.
Může včasná příprava na PPWR přinést firmám také obchodní výhodu?
Firmy, které si dnes udělají pořádek v datech, získávají dvě věci. První je vyjednávací síla vůči obchodním řetězcům, které už dnes prověřují dodavatele podle připravenosti na PPWR.
Druhou je úspora na redesignu. Měli jsme klienta z e-commerce, který chtěl investovat statisíce do nového vizuálu krabic. Doporučili jsme mu v grafickém manuálu vyčlenit prostor pro budoucí harmonizovaný štítek. Díky tomu si ušetří náklady na kompletní redesign, až budou piktogramy povinné.
Jaký první praktický krok byste firmám doporučila?
Sepsat kompletní audit obalového portfolia. Vypsat všechny obaly, které firma používá nebo uvádí na trh, s důrazem na dvě rizikové skupiny: gastro a potravinářské obaly kvůli PFAS a obaly s „eco“ nebo „bio“ tvrzením kvůli greenwashingu.
Ke každému obalu pak přiřadit, kdo je podle nařízení výrobcem a kdo producentem, a napsat dodavatelům o konkrétní data – ne o obecná prohlášení, ale o údaje vázané na limity z nařízení. Tenhle jeden krok, udělaný ve správném pořadí, může firmě ušetřit měsíce chaosu.
Laura Mitroliosová je CEO poradenské společnosti CIRA Advisory s.r.o. která firmám pomáhá s aplikací požadavků udržitelnosti, cirkulární ekonomiky a PPWR do praxe.