Textil pod lupou: Co se skrývá za naším oblečením

Textilní průmysl patří mezi největší znečišťovatele planety. Voda, chemikálie, energie i lidská práce – to vše se skrývá za výrobou našeho šatníku. Každý rok končí na skládkách miliony tun oblečení a rychlá móda se stala symbolem plýtvání a nadprodukce. Existuje ale i jiná cesta. Tento měsíc se zaměříme na to, jaké jsou ekologické a sociální dopady textilu a jak můžeme nakupovat chytřeji, žít udržitelněji a vybírat oblečení, které dává smysl – nám i planetě.

Současný systém je lineární – a to je problém

Textilní průmysl dnes funguje podle lineárního modelu: vyrob – použij – vyhoď. Každý rok se po celém světě vyrobí více než 100 miliard kusů oblečení, ale většina z nich skončí po pár nošeních na skládkách nebo ve spalovnách. Některé odhady dokonce říkají, že vyrobeno může být až 150 miliard oblečení, z čehož na skládce skončí 10 - 40 %. Tento přístup vede k obrovskému plýtvání zdroji – spotřebovává se nesmírné množství vody, energie a surovin, zatímco využitelné materiály mizí v odpadu. Průměrná spotřeba textilu v EU vzrostla z 17 kg na osobu v roce 2019 na 19 kg na osobu v roce 2022.

Navíc s nástupem rychlé módy se tempo výroby stále zrychluje. Kolekce se obměňují každých pár týdnů, což nás tlačí k neustálému nakupování. Cena za levné oblečení je ale vysoká – platí ji planeta, pracovníci v textilním průmyslu i budoucí generace. Pokud chceme změnu, musíme se podívat na textil jinak – jako na zdroj, který si zaslouží druhý život.

Textil v číslech

Přinášíme několik důležitých čísel týkajících se textilního průmyslu od organizace Earth org:

Globální emise oděvního průmyslu vzrostou do roku 2030 o 50 %

Pokud v příštích letech převládne scénář „business as usual“ – tedy pokud nebudou přijata žádná opatření ke snížení odpadu z rychlé módy – globální emise tohoto odvětví se do konce desetiletí pravděpodobně zdvojnásobí.

Počet nošení oděvu klesl za 15 let přibližně o 36 %

Kultura vyhazování se v průběhu let postupně zhoršovala. V současnosti se mnoho oděvů nosí pouze sedm až desetkrát, než jsou vyhozeny. To představuje pokles o více než 35 % za pouhých 15 let.

Módní průmysl je zodpovědný za 20 % globálního odpadu vody

Barvení a zušlechťování – procesy, při nichž se na textilie nanášejí barvy a další chemikálie – jsou zodpovědné za 3 % globálních emisí CO₂ a více než 20 % celosvětového znečištění vody. Spolu s přípravou příze a výrobou vláken mají tyto dva procesy největší dopad na vyčerpávání přírodních zdrojů, a to kvůli energeticky náročným technologiím využívajícím fosilní paliva.

Na výrobu jednoho kilogramu bavlny je potřeba 20 000 litrů vody

Fast fashion je nejen významným zdrojem znečištění vody, ale také přispívá k jejímu obrovskému plýtvání. Pro představu: na výrobu jednoho trička je potřeba přibližně 2 700 litrů vody, což by jedné osobě vystačilo na pití na 900 dní. Navíc jedna pračka spotřebuje na jeden cyklus 50 až 60 litrů vody.

Každý rok se ztratí 500 miliard dolarů kvůli nedostatečnému nošení a nerecyklaci oblečení

Nejhorším aspektem naší bezohledné kultury vyhazování je fakt, že většina oblečení se nerecykluje. Celosvětově se recykluje pouze 12 % materiálu použitého na výrobu oděvů (například pro automotive). Velká část problému spočívá v materiálech, ze kterých je oblečení vyrobeno, a v nedostatečných technologiích pro jejich recyklaci. Téměř 10 % mikroplastů, které se každoročně dostávají do oceánů, pochází z textilií.

Oděvy jsou významným zdrojem mikroplastů, protože mnoho z nich je dnes vyrobeno z nylonu nebo polyesteru. Při každém praní a zejména při sušení se uvolňují mikrovlákna, která končí v kanalizaci a následně ve vodních tocích. Odhaduje se, že každý rok se do oceánu dostane 0,5 tun těchto znečišťujících látek. To odpovídá plastovému znečištění více než 50 miliard lahví.

Circularity Gap Report - Textil

Tak jako si každý rok můžete přečíst o tom, jak se svět posunuje v oblasti cirkulární ekonomiky, organizace Circle Economy publikovala zprávu Circularity Gap Report zaměřenou na textil. Co hlavního říká? Například že:

Ze všech materiálů, které globální textilní průmysl používá, pochází pouze 0,3 % z recyklovaných zdrojů. Používání recyklovaných textilií v rámci tohoto odvětví je téměř nulové.
Klíčem ke snížení textilního odpadu je omezení celkové výroby a spotřeby textilií.
Textilní výroba zaměstnává 140 milionů lidí na světě. Více než 43 % těchto pracovníků je zaměstnáno bez formálních smluv, zejména v zemích s nízkými příjmy, kde podíl neformální pracovní síly může dosahovat až 90 %.

Buy less. Choose well. Make it last.

Vivienne Westwood

Certifikace textilu – přehled a význam

Certifikace textilu představují důležitý prvek zajištění kvality, bezpečnosti a udržitelnosti textilní výroby. Umožňují transparentní kontrolu původu surovin, výrobních procesů i etických standardů. Díky nim mohou zákazníci s jistotou vybírat produkty, které splňují přísné mezinárodní normy. Více o certifikacích se dočtete např. na stránkách ECOCERT.

Mezi nejuznávanější certifikace v textilním průmyslu patří:

OEKO-TEX® Standard 100 – potvrzuje, že textilní výrobky neobsahují škodlivé látky a jsou bezpečné pro lidské zdraví.
GOTS (Global Organic Textile Standard) – zaručuje ekologicky šetrnou výrobu od pěstování surovin až po finální produkt, včetně sociálně odpovědných pracovních podmínek.
Fair Trade Certified™ – zaměřuje se na etickou stránku výroby, spravedlivé pracovní podmínky a férové odměňování pracovníků.
BCI (Better Cotton Initiative) – podporuje udržitelnější pěstování bavlny s ohledem na životní prostředí i sociální aspekty produkce.
Fair Wear Foundation - program funguje v jedenácti zemích v Asii, Evropě a Africe a osm základních norem organizace zahrnuje svobodnou volbu povolání, prevenci diskriminace, zákaz dětské práce, mzdu pokrývající životní minimum, zákaz nadměrného počtu pracovních hodin, bezpečné a zdravé pracovní podmínky a status právně závazného pracovního vztahu.

Udržitelné textilní materiály

BBC Earth přináší seznam klíčových materiálů budoucnosti. Tipnete si, jaké to jsou?

Ananasová „kůže“

„Kůže“ z rostlin nebo ovoce, vyrobená z odpadních materiálů, začíná získávat na popularitě. Například Piñatex je materiál vyrobený z listů ananasů pěstovaných na Filipínách. Jeho výroba je mnohem udržitelnější než výroba tradiční kůže a je zcela bez použití živočišných produktů. Vyžaduje méně vody a žádné škodlivé chemikálie, které jsou ekologicky toxické pro volně žijící zvířata. Zbytky listů se recyklují a používají se jako hnojivo nebo biomasa. V současné době se tento materiál používá na čalounění v prvním veganském hotelovém apartmá v Londýně.

Vlna

Ačkoli ne všechny farmy chovající ovce splňují odpovídající standardy welfare a mnoho aktivistických organizací, jako například PETA, tvrdí, že chov ovcí není etický, vlna je udržitelná tkanina: obnovitelná, odolná a biologicky rozložitelná. Navíc někteří chovatelé ovcí produkují vlnu pomocí technik, které zachycují uhlík z atmosféry, aby se snížil dopad na životní prostředí. Pevnost a odolnost této látky – je jak nehořlavá, tak vodoodpudivá – znamená, že vydrží dlouho, což snižuje potřebu rychlých módních náhrad.

Lyocell a další přírodní vlákna

Stále více si uvědomujeme, že při praní oděvů z umělých vláken se z praček do vodních toků uvolňují mikrovlákna. Jelikož jsou tato mikrovlákna škodlivá pro jiné druhy, je snaha o nalezení přírodních, ekologicky udržitelných vláken na historickém maximu. Jedním z takových materiálů je Lyocell. Surovinou je celulóza z dřevní buničiny. Vyrábí se pod obchodním názvem Tencel, který vlastní rakouská společnost. Vlákna jsou biologicky rozložitelná a kompostovatelná a výrobní proces má nízký dopad na životní prostředí. Například odpadní voda se recykluje a nepoužívají se žádné toxické chemikálie. Konopí je samozřejmě další přírodní vlákno s nízkým dopadem na životní prostředí. Uvědomělí návrháři také používají korek, bambus a dokonce i mořské řasy k výrobě etického veganského oblečení.

Budoucnost textilu je cirkulární, co na to ČR?

V Česku stejně jako po celé EU je od roku 2025 povinnost separovat textilní odpad. To znamená, že:

obce musí zajistit systém odděleného sběru textilu, podobně jako pro plasty, papír a sklo,
textilní odpad se bude třídit odděleně od směsného komunálního odpadu,
cílem je umožnit jeho další využití – tedy opravu, znovupoužití, recyklaci na vlákna nebo energetické využití.

O tom, jak textilní materiál v Česku končí, se můžete dočíst například v této studii:

Fate and composition of textile waste from Italy, the Czech Republic and Romania

Zajímavý je dále projekt Obleč Prahu, který má za cíl motivovat obyvatele metropole k efektivnímu třídění a recyklaci textilu a zároveň posílit principy cirkulární ekonomiky v hlavním městě.

Udržitelný slovníček #1: Textil a vše okolo něj

Pomocí cirkulárního slovníčku vysvětlujeme pojmy z oblasti cirkulární ekonomiky a propojujeme souvislosti. Na začátku této série jsme se věnovali tématu textilu.

Čtěte více

Textilní kompozit RETEXTIL® od firmy DIMATEX

RETEXTIL je kompozitním materiálem, ve kterém je spojen jinak nevyužitelný textil a LDPE plast, díky čemuž vzniká materiál s velmi vhodnými vlastnostmi pro venkovní využití, kde může nahradit plasty nebo dřevo. Materiál vznikl jako reakce na skutečnost, že i ve vytříděném textilu je stále zastoupena poměrně významná složka textilu, která se kromě likvidace nedá jinak použít.

Chci zjistit více

Vinted: místo, kde věci dostávají další šanci

Jak ušetřit peníze, prodloužit životní cyklus věcí a pomoct snižovat ekologickou stopu? Aplikace Vinted ukazuje, že second-hand nemusí být jen alternativou, ale první volbou, která nakupování nasměruje k udržitelnosti.

Chci vědět více