Recyklace je stále účinnou strategií, jak nakládat se vzniklým odpadem. Tradičně používaná je tzv. mechanická recyklace, tedy separace a třídění odpadu dle materiálu. Nově se však do pozornosti dostává i chemická recyklace, která funguje na principu rozkladu a změny chemické struktury odpadu. Oba tyto přístupy mají své výhody i nevýhody a v praxi se hodí pro různé účely. Za jakých podmínek a pro jaká odvětví mohou být efektivním řešením?
Recyklace se vypořádá s plasty i s odpadem z průmyslové výroby
Recyklace se v hierarchii nakládání s odpadem nacházení na pomyslném středu – hned za předcházením vzniku odpadu. Je však stále lepším řešením, jak s odpadem naložit než jej alokovat na skládku nebo do spalovny. Chemické a mechanické recyklace umožňují především obnovovat a vracet do oběhu cenné výrobní suroviny, a snížit tak spotřebu a vytěžování přírodních zdrojů.
Rozvoj způsobů recyklace také přináší lidstvu nové poznatky a inovace. Chemická recyklace v podobě pyrolýzy, tedy rozkladu organické hmoty za vysokých teplot bez přístupu kyslíku, se například ukázala jako efektivní způsob, jak recyklovat plasty, ale také pneumatiky nebo odpadní (motorové a průmyslové) oleje.
Chemická recyklace umožňuje rozložit bioplasty, celulózu i PET lahve
Hydrolýza, chemická recyklace za účasti vody, se naopak používá pro zpracování bioplastů, celulózy a papíru. Druhem chemické recyklace je i hydrogenace, která za pomoci vodíku umožňuje přetvořit odpadní biomasu na biopaliva, jakými jsou například bioethanol nebo biodiesel. Další odnož chemické recyklace, glykolýza, naopak slouží pro recyklaci PET materiálu a výrobě nových PET lahví.
Mechanická recyklace používá především separaci materiálu dle velikosti. Tímto základním způsobem lze recyklovat prakticky většinu materiálů. Magnetická separace, další druh mechanické recyklace, poskytuje specifický způsob, jak se vypořádat s odpadem v podobě kovů. Slouží tak typicky k recyklaci elektronického odpadu, odpadu z průmyslové výroby, ale i odpadu vznikajícího ve stavebnictví například při demolicích budov.
Recyklací elektronického odpadu se zabývá například neziskový projekt Remobil.
Recyklace má i své nevýhody, a to v podobě vysokých nákladů
Úskalím mechanické recyklace je časová a finanční náročnost tohoto způsobu zpracování odpadu. Ne všechny materiály lze také tímto způsobem efektivně třídit a nevýhodu představuje i ztráta kvality materiálu a případná kontaminace dalšími látkami.
Chemická recyklace v praxi naráží na energetickou náročnost, která je spojena s tímto procesem zpracování odpadu. Další překážku představují vysoké provozní náklady a počáteční investice do infrastruktury chemických recyklačních závodů a případné chemické znečištění jako vedlejší produkt chemických procesů.
