Je stále potřeba definovat cirkulární ekonomiku
Cirkulární ekonomika je ekonomický systém, v němž se hodnota výrobků, materiálů a jiných zdrojů udržuje v oběhu co nejdéle, což zvyšuje jejich efektivní využití ve výrobě a spotřebě. Tím se zároveň snižuje dopad na životní prostředí. Cirkulární principy dále minimalizují vznik odpadů prostřednictvím uplatňování hierarchie nakládání s odpady. Jedná se o komplexní a propojený systém, který je přímo propojen na další témata, jako je energie, průmysl, města a obce, biodiverzita, řízení, odstraňování uhlíku z atmosféry a tak dále. Jaké jsou principy cirkulární ekonomiky 9R, si můžete přečíst v tomto článku, případně v tomto slovníčku najdete klíčové pojmy.
Co je třeba zdůraznit
- Rostoucí využívání zdrojů je hlavní příčinou trojí planetární krize: změny klimatu, ztráty biologické rozmanitosti a znečištění.
- V devíti z patnácti zemí s největší materiálovou stopou spotřeba materiálních zdrojů na obyvatele roste. Celosvětová spotřeba materiálových zdrojů by měla do roku 2050 klesnout o více než polovinu.
- Míra recyklace i využívání recyklovaných materiálů se zvyšuje, ale pomalu. Uzavírání smyčky globálního využívání materiálů je třeba výrazně urychlit.
- Existují údaje, které naznačují, že životnost některých výrobků se pomalu prodlužuje, ale u většiny výrobků není stav znám.
Snížení nadměrné spotřeby je rovněž nezbytné pro zajištění spravedlivého přístupu ke zdrojům. V současné době spotřebovává 55 % materiální stopy na světě 26 % světové populace – a globální spotřeba zdrojů na obyvatele neklesá. V 9 z 15 zemí s největší spotřebou se materiálová stopa na obyvatele od roku 2012 do roku 2022 zvýšila.
Klíčové změny
Mezi základní kroky pro přechod na cirkulární ekonomiku patří na prvním místě snížení nadspotřeby. System Change Lab popisuje šest hlavních změn, které musíme aplikovat pro přechod na
- Snížení nadspotřeby,
- Použití recyklovaných, opětovně použitých a obnovitelných materiálů,
- Minimalizace ekologických a sociálních škod při těžbě zdrojů,
- Efektivnější využívání zdrojů při výrobě,
- Delší využívání a životnost produktů,
- Důraz na hodnotu produktu na konci jeho životního cyklu.
Musíme zrychlit tempo
Abychom mohli přejít na cirkulární ekonomiku neboli oběhové hospodářství, je důležité, aby výrobky a materiály zůstávaly co nejdéle v oběhu, a to v co nejvyšší možné kvalitě a hodnotě. Klíčovým principem je tzv. „uzavření cyklu“, které probíhá ve dvou krocích: nejprve se z použitých výrobků získávají hodnotné materiály a součástky, a poté se znovu využívají při výrobě nových produktů. Tím se snižuje potřeba těžby nových, neobnovitelných surovin, což zároveň pomáhá chránit životní prostředí.
Zásadní roli hraje opětovné použití součástek, recyklace materiálů a využívání obnovitelných zdrojů. Například místo získávání mědi z rudy nebo plastů z ropy je výhodnější použít materiály, které už jednou sloužily. Aby to ale bylo možné, musí být těchto recyklovaných materiálů a použitých dílů dostatek a musejí být kvalitně zpracované a připravené k dalšímu použití. U biologických produktů je důležité čerpat ze zdrojů, které jsou udržitelné a přirozeně se obnovují.
Pro maximální efektivitu je nezbytné oddělovat materiály určené k opětovnému využití a recyklaci od ostatního odpadu. Obnovení celých dílů pro opětovnou výrobu je většinou výhodnější než samotná recyklace materiálu, a to nejen kvůli vyšší zachované hodnotě, ale také proto, že recyklace často vyžaduje více energie a dalších zdrojů. Míra recyklace odpadních materiálů sice postupně roste, ale stále ne dostatečně rychle. Například v Evropské unii se podíl recyklovaného odpadu zvýšil z 53 % v roce 2010 na 58 % v roce 2020. I když je to krok správným směrem, tempo změny je pomalé. Navíc chybí jednotná celosvětová definice a sledování recyklace, což komplikuje přehled o tom, jak si svět jako celek skutečně vede.
Závěrem
I v zemích, které se snaží přecházet na oběhové hospodářství jako je EU tvoří recyklované materiály pouze 11 % z celkově využívaných surovin. Je proto nutné výrazně zrychlit jejich používání. Zároveň je potřeba, aby firmy začaly navrhovat výrobky z materiálů, které lze snadno znovu použít nebo recyklovat. Například většina plastových výrobků se nedá znovu využít pro stejně kvalitní produkty, protože obsahují směs různých materiálů. Jinými slovy, nestačí jen recyklovat. Už při navrhování výrobku je klíčové myslet na jeho budoucí opětovné využití nebo snadnou recyklaci. O principu ekodesingu se můžete dočíst v tomto článku.
